KAPITOLA 11 - ZÁŽITKY KRONIKÁŘKY, TENTOKRÁT Vlastně kronikáře

O SPARRING PARTNERECH PETRA SMEJKALA

Petr Smejkal je muž mnoha zajímavých podob. Je to elegantní, dobře oblékaný padesátník vysoké, štíhlé postavy a interesantně prošedivělých vlasů i vousů. Úspěšný, pracovitý a poctivý podnikatel, iniciátor i aktér místního volejbalového dění, spolehlivý milující manžel a zodpovědný otec dvou dospělých dětí. Je též autorem ojedinělé filmové kroniky obecního života, milovníkem kolejí a všeho, co se po nich legálně pohybuje, profesionálním filmařem a fotografem s duší básníka. Nebo třeba také dlouholetým obecním zastupitelem. 

Tento výčet naprosto není úplný - ovšem kdybyste požádali přímo Petra Smejkala o doplnění, patrně by pouze mávl rukou a snažil se místo o rozšíření "zásluh" spíše o jejich bagatelizaci: Ale prosím vás, paní Maříková, nepřehánějte.

Myslím, že nepřeháním. Ba naopak. Uvádím zde pouze výseč páně Smejkalova bytí. A pro tentokrát to tak i ponechám. Pouze přičiním jeho text uveřejněný letos v obecním zpravodaji. Je to historka, již by mnohý z nás pojal květnatě a s poukazem na vlastní újmu či srdnatost. Petr Smejkal nikoli.  

Vážení spoluobčané - volně pobíhající psi

"V několika posledních měsících jsem se rozhodl udělat něco pro svou kondici a začal jsem provozovat jogging, česky řečeno: začal jsem běhat. Při provozování své záliby jsem bohužel došel k zjištění, že jde o činnost veskrze riskantní a nebezpečnou. Možná si pomyslíte, co to blábolím o nebezpečí, když se jedná o pomalý, klidný a adrenalinuprostý sport. Důvod mnozí z Vás znají – jde o volně pobíhající psy, kteří nemají svého pána v dohledu a u kterých do poslední chvíle nevíte, co udělají. Podotýkám, že nejsem a priori zaujatý proti psům – právě naopak. Psy mám v podstatě rád, ale když vás napadne takové plemeno jako je Kavkazský pastevecký pes, který je ve své domovině zvyklý chránit stáda před medvědy a vlky, to už přestává veškerá legrace. Odnesl jsem si to pěkným kousancem, se kterým jsem musel na šití na chirurgii.

Naštěstí pes jenom cvakl a v útoku už nepokračoval, naštěstí byl očkovaný a i následná prohlídka neukázala nic špatného, naštěstí byl majitel vstřícný a byl si vědom svého pochybení. Jenže: Mohlo to skončit i jinak – co kdyby místo mě pes napadl dítě nebo starší osobu, která se nemůže bránit. Jak by to mohlo dopadnout?! Musím apelovat na všechny majitele psů, aby na své svěřence více dohlíželi a aby vždy věděli, kde se pes pohybuje a co dělá.

Existuje ale i jiné řešení – pořídit si obranný sprej a v případě útoku ho bez váhání použít. Je možné, že pes po takovém obranném aktu přijde o čich a může mít i jiné následky, ale to už je odpovědnosti majitele psa, který nedokázal svého miláčka uhlídat."

Petr Smejkal

zpět na seznam kapitol: ROČNÍ ZÁPIS 2013